Klient s kombinovanou závislostí

Klient 38 let, závislý na alkoholu, pervitinu, v průběhu posledních 20 let života experimentoval se všemi látkami, které jak sám říká „byly po ruce“ (halucinogeny, marihuana, jiné stimulanty). Klient tímto textem hodnotil 1,5 leté docházení na psychoterapii, v té době přecházel z týdeního intervalu docházení na 14 denní, abstinoval 10 měsíců od alkoholu, 8 měsíců z pervitinu. Klient je v kontaktu s poradnou od roku 2015, s délkou abstinence a pozit. změnou životního stylu prodlužujeme intervaly mezi sezeními.

7/2016
Na terapii jsem začal docházet poté, co jsem zjistil, že sám skoncovat s drogama asi nedokážu. Zkoušel jsem to pár krát, ale vždy po nějaké době jsem se k tomu vrátil. Na začátku terapie jsem byl poučen, že když chci skončit s pervitinem, budu muset skončit i s alkoholem, protože jsem byl závislý i na něm a minulýma pokusama skončit s pervitinem jsem to doháněl alkoholem, ze kterého jsem začal dostávat depky a choval jsem se agresivně. Ze začátku jsem se s tím nedokázal smířit – že už nebudu ani pít!!!

Celou dobu při braní jsem pracoval a pití alkoholu jsem musel i tak omezovat abych v práci nenafoukal, takže jsem byl běhěm týdne stále nedopitý (ale i tak bych hodněkrát nafoukal). Z přilišného pití vznikaly samozřejmě taky problémy ve vztazích. Během posledního vztahu jsem byl už tak deprimován, že jsem si chtěl párkrát vzít život, ale zjistil jsem, že to asi nedokážu a hlavně jsem nechtěl ublížit blízkým. Další vztah skončil opět rozchodem.

Pak přišlo ústavní léčení, ale po třech týdnech jsem to vzdal. Důvodem byly problémy z venči plus to, že jsem si myslel, že 3 měsíce mi stejně nepomůžou. Začal jsem navštěvovat ambulantní terapii u paní Madziové. Začal jsem abstinovat od alkoholu, ale závislost na pervitinu se začala opět rozjíždět. Snažil jsem se přestat brát, ale moc to nešlo, protože jsem porušoval pravidla, která mi paní psycholožka tloukla do hlavy, a které byly nezbytné – např. odříznutí se od kamarádů, v případě chutí něco dělat – ze začátku to byly alespoň procházky… Postupem terapie jsem se lepšil, až jsem se dostal do fáze – rok nepiju a 8 měsíců neberu pervitin. Paní Madziová mě celou dobu hodně podporovala.

Ze začátku to bylo dost těžké, protože jsem si nedokázal absolutně představit, že dokážu bez alkoholu a pervitinu vůbec existovat. Stále jsem ale věřil, protože mi nic jiného nezbývalo. Prozatím se mi to povedlo a chci aby to tak zůstalo, protože objevuji čím dál tím víc, že bez toho mi je líp a začína mě život bavit, i když ne vždy je jen veselo. Abstinenci jsem si hodně ulehčil život a vyčistil hlavu.Vrátil jsem se ke starým zálibám a našel i nové koníčky.

Aktuálně klient dochází do poradny 1x měsíčně, tímto textem hodnotí svůj současný život, o 9 měsíců později…

3/2017
V porovnání se stavem,  ve kterém jsem byl, když jsem psal minulý text, se cítím o hodně stabilnější a vyrovnanější než jsem byl a mám pocit, že se tato pohoda ještě rozvíjí. Celkově můžu říct, že se mi lépe žije a žít mě baví. Cítím se fyzicky a hlavně psychicky silnější a odolnější. Mám novou přítelkyni, se kterou nám to klape a hodně mi tento vztah dává. Vrátil jsem se také ke sportu, který jsem dělával v mládí a dost mě nabíjí a dává možnost, jak si vyčistit hlavu.

Dalším pozitivem je, že se mi zjednodušil život a vymizelo z něho hodně, nebo naprostá většina starostí, které jsou se závislosti neodmyslitelně spjaty. Věci, které mi kdysi připadaly neřešitelné nebo náročné, dnes vnímám o hodně jednodušší a hlavně řešitelné. Velkou výhodou mé abstinence je to, že jsem se dostal do uspokojující finanční situace a můžu tak realizovat hodně věcí, které mě baví.

Život „bez závislosti“ pro mě rozhodně není žádná nuda. Vychutnávám si pocit, že skoro nic nepotřebuji k tomu aby mi bylo dobře, což jsem kdysi neznal. I když někdy chuť na něco dostanu, lze s tímto pocitem operovat a bez problému si všechno v hlavě srovnat. Terapie v psychologické poradně mi hodně davá a rozhodně jsem rád, že jsem se pro tuto terapii rozhodl.